Diagnostika
Protože se jedná o chorobu celoživotní, kterou zatím nelze definitivně vyléčit, skládá se diagnostika ze tří stupňů: v prvním je třeba diagnózu stanovit, odlišit jiné zánětlivé choroby střev a podle možností rozpoznat UC od CN. V další fázi následuje pravidelný dispenzární (sledovací) systém kontrol. Těmi se zjišťuje jak se nemoc vyvíjí, jak se mění rozsah postižení, jak nemocné orgány reagují na léčbu a zda nedochází k vývoji komplikací.
Bohužel se nelze spolehnout jen na pocity pacienta, protože onemocnění může postupovat plíživě a takřka bezpříznakově až náhle udeří v plné síle a lékař spolu s pacientem pak pouze dohánějí vývoj nemoci, který unikl diagnostice i potřebné léčbě. Diagnostické postupy zahrnují následující postupy:
-
Vyšetření pacienta počínaje anamnesou, kde mimo vlastních obtíží pátráme také po přítomnosti těchto chorob v rodině. Tzv. fyzikální vyšetření pacienta se při podezření na zánětlivé střevní onemocnění zaměřuje obzvlášť na oblasti břicha a konečníku. Fyzikální vyšetření sleduje také výskyt typických příznaků na kůži, sliznici, očích či kloubech. Zánětlivé změny lze rozeznat v řitní krajině a digitálním vyšetřením (prstem) pak zjistit přítomnost stop krve.
-
Laboratorní vyšetření mají za úkol provést tzv. diferenciální (odlišovací) diagnostiku jiného střevního onemocnění, vyloučit přítomnost infekce, která by mohla idiopatický střevní zánět napodobit či komplikovat. Dalším úkolem laboratorních vyšetření je zhodnotit stav laboratorní zánětlivé aktivity nemoci a přítomnost resp. významnost výživových komplikací (chudokrevnost, nedostatek železa, krevních bílkovin atd.). Existuje jen velmi omezené množství laboratorních vyšetření, která by mohla provést spolehlivý test na rozlišení CN a UC.
-
Morfologická vyšetření představují vyšetření orgánů trávicí trubice. Protože CN může postihnout celou trávicí trubici je nutné neomezit se pouze na vyšetření některé izolované části, ale zmapovat tračník, lačník stejně jako oblasti jícnu a žaludku. Některé lokality mohou být postiženy aniž by se projevily příznaky. Pokud by se vyšetření některé oblasti zpočátku pominulo a později zjistilo, nelze si být jist, zda se nemoc zhoršila tj.rozšířila, či zda bylo místo postiženo od počátku. To pak přináší zbytečné léčebné rozpaky a otazníky. Při onemocnění UC ovšem stačí vyšetření tlustého střeva.
Morfologická vyšetření jsou dvojí:
- a) Endoskopická vyšetření jícnu, žaludku a dvanáctníku (gastroskopie), tenkého střeva (enteroskopie) a střeva tlustého (rektoskopie a koloskopie). Speciální techniku představují kombinace ultrazvukového vyšetření stěny trávicí trubice a střevního kanálu – tzv.endoskopické ultrasonografie (např. jícnu, žaludku, konečníku). Při endoskopii lze také odebrat vzorky tkáně k histologickému zhodnocení a dokonce provádět i léčebné zákroky. Endoskopie má před sebou nepochybně další perspektivní vývoj, který dnes kráčí dvěma směry. Jednak se hledají cesty, jak snížit nepříjemnost vyšetření pro pacienta, příkladem je tzv. kapslová endoskopie. Při ní nemocný polkne malou kapsli, která při průchodu trávicím traktem monitoruje obraz trávicí trubice, který je následně počítačově analyzován. Metoda má ovšem svá omezení a nelze jí klasickou endoskopii v současné době nahradit. Jiným trendem je vývoj přístrojů, který zvýší rozlišovací schopnost přístrojů až k hranici mikroskopie. Endoskopická vyšetření jsou velmi důležitá pro klasifikaci slizničních zánětlivých změn v trávicí trubici a hodnocení účinnosti léčby na jejich hojení. Praxe ukazuje, že léčba, která vede ke slizničnímu hojení má větší dlouhodobou úspěšnost než ta, která ho nedosáhne.
- b) Rentgenologická vyšetření představují ultrazvukové vyšetření trávicí trubice, tzv. rentgen kontrastní metody, při nichž se do trávicí trubice vpravuje kontrastní látka, vytvářející její odlitkovou náplň a konečně některé další techniky jako nukleární magnetická rezonance (NMR) nebo počítačová tomografie (CT). Ultrazvukové vyšetření (ultrasonografie) je velmi důležitá pro posouzení „crohnovských“ změn ve stěně střevní a jejím okolí. Rozliší míru překrvení zanícené tkáně, vyloučí nebo potvrdí abscesy, píštěle i stenózy. Podobné informace může poskytnout CT či NMR, zejména pokud se jedná o postižení v oblasti konečníku, řitního kanálu a okolních orgánů či struktur. Tato oblast označovaná anatomicky jako malá pánev je totiž pro ultrasonografii velmi obtížně dostupná. Rentgen kontrastní látky zobrazují hlavně vnitřní lumen (průsvit) tenkého střeva (vyšetření označovaná jako enteroklýza) či střeva tlustého (vyšetření označované jako irrigografie).
K morfologickým vyšetřením je třeba poznamenat, že ke kvalitní diagnostice obvykle patří kompletizace výsledků více vyšetření – endoskopických i rentgenologických, která poskytuje komplexní obraz nemoci umožňující přesnou a cílenou léčbu. Výběr pořadí vyšetření, jejich kombinace a načasování jsou v rukou lékaře posuzující konkrétního pacienta. Je důležité, aby si nemocný uvědomil, že jde o nástroje diagnostiky nikoli návod k léčbě. Pro názornost několik endoskopických a rentgenových obrázků, které dokumentují rozdíl mezi zdravou a zanícenou střevní sliznicí.
Rentgenový obraz zdravého tlustého střeva (irrigografie) a podobný obraz endoskopický. Na sliznici tračníku vpravo jsou zřejmé drobné cévky
Rentgenový obraz vředovým zánětem těžce postiženého tlustého střeva (irrigografie) a podobný obraz endoskopický. Na sliznici tračníku vlevo jsou patrné bílé hluboké vředy. Na irrigografii šipky označují vředy, které pronikají hluboko do stěny trávicí trubice.
Který z uvedených diagnostických postupů je nejvhodnější určuje lékař.
Vždy záleží na individuálních okolnostech, zejména na současné fyzické kondici pacienta a na charakteru onemocnění.